Můj příběh

Jak to všechno začalo

Zdravé jídlo mě zajímalo vlastně už od puberty, kdy se mé tělo začalo měnit a já si tyto změny uvědomovala. I když jsem hubnout nepotřebovala, časopisy a knihy o dietách, zdravém jídle a pohybu jsem doslova hltala. Při výběru studia však zvítězil rozum, a tak jsem se vydala ekonomickým a poté právním směrem. 

Ovládaly mě chutě

Během studijních let jsem stále pročítala články o zdravé stravě a doporučeními se snažila řídit. Nechápala jsem, jak je možné, že i když jím všechna ta zdravá jídla, stále mě ovládají chutě. I přesto, že jsem si chystala zdravé svačiny a hlídala si, co jím, přepadaly mě neodbytné chutě na sladké. Neměla jsem dost energie, a i když jsem se snažila být aktivní a sportovat, začalo mi růst břicho a zaoblovala jsem se kolem boků a stehen.

Jak z kola ven?

Jedla jsem sladké minimálně jednou denně, jakmile ale přišlo zátěžové období, byla jsem schopná jíst celý den jen sladké. Jelikož jsem dost citově vnímavá, moje pokleslé nálady přecházely v chutě na sladké a ty se zase překlápěly do špatné nálady. Byl to začarovaný kruh. Žila jsem v ne úplně idylickém vztahu, ve kterém jsem postrádala pochopení, respekt a lásku, o to více jsem tyto pocity zajídala sladkým.

Moje rodina věděla, že jsem milovnicí sladkého, a tak jsem ke každé příležitosti dostávala spoustu sladkostí. Vždyť jsem byla hubená a zdravá, tak "proč by si holka nedala".

Nový začátek

Významná změna přišla s novým vztahem. Chtěla jsem změnu a můj přítel, dnes manžel, mě významně podpořil. To byla polovina úspěchu, druhá znamenala pevnou vůli a trpělivost.  

Když jsem čekala svou první dceru, snažila jsem se sladkosti zcela vyřadit. Už přeci nešlo jen o mě samotnou! Žila jsem v harmonickém vztahu, takže nebyl důvod řešit problémy jídlem. Nic vážného mě netrápilo. Den jsem začala domácí ovesnou kaší, k dopolední svačině ovoce, k obědu jsem si uvařila vyvážený oběd, nebo jsem si to alespoň myslela. Jenže po obědě to začalo. Přišly chutě a útlum energie. Jelikož jsem milovala domácí koláče a nebyla líná si je třeba upéct, řešila jsem odpolední chutě právě zdravějším domácím zákuskem. Tělo se mi pravidelně po 2 až 3 hodinách připomnělo, že má opět "hlad". Ochotně jsem mu servírovala jídlo až do večera. Přesně tak se to i doporučovalo v knihách o zdravé výživě, jíst často po malých porcích. Vše jsem zakončila večeří v podobě celozrnného pečiva. A druhý den nanovo. Slib, že dnes už to bude jinak. Jenže po obědě zase přišel útlum, který jsem zase zaháněla sladkým.  

Studium a hledání té správné cesty

Jelikož jsem se o stravu zajímala mnoho let, po porodu druhé dcery jsem se rozhodla tento obor studovat, abych si v tom udělala konečně jasno. Vyzkoušela jsem mnoho výživových směrů od makrobiotiky, veganství, paleo až po LCHF. Od každého jsem si něco osvojila a praktikovala dál. Sledovala jsem, co platí na mé tělo, co mi vyhovuje. Nastoupila jsem do franšízové společnosti, která pomáhala klientům hubnout a zlepšovat svůj stav. Všechny své poznatky jsem tudíž mohla aplikovat i na klientech a sledovala spolu s nimi, jaký vliv to mělo na jejich tělo. Ještě než klienti začali pociťovat změny po tělesné stránce, pochvalovali si, že dokáží své chutě ovládat.

Nikdy jsem ale žádný výživový směr nedržela dlouho. Nedokázala jsem svoji stravu zaškatulkovat do určitého směru a držet se striktně jejich pravidel. Akorát mě to stresovalo.  

Díky studiu a intenzivní práci s klienty jsem vytvořila postup, jak si najít svobodu v jídle. Našla jsem si stravovací styl, který mi velice vyhovuje, a to již mnoho let. Chutě mi již nehází klacky pod nohy. Dokážu se vědomě rozhodnout pro "nezdravou" dobrotu, vychutnat si ji a pokračovat ve svém obvyklém režimu. Často mi klienti již v průběhu naší spolupráce říkají, že již nejsou otroky jídla. Věřte mi, je to opravdu osvobozující pocit. Není to cesta jednoduchá, vyžaduje čas a trpělivost, zkoušet různé možnosti. Určitě to ale stojí za to.